Co den dal - 1

Tahle země mě nepřestává překvapovat. Vždy když si myslím, že náš absurdistán dosáhl vrcholu objeví se další, ještě větší hora. Chvílemi nevím zda se mám smát nebo nebo křičet už dost...

Česká televize opět jasně prokázala, že je veřejnou službou a dělá opravdu práci za všechny peníze. Navíc za poplatky, které jí musíme odvádět. V reportáži k novému zákonu (vysílané ze záznamu!) jsem se od redaktorky Krchálkové dozvěděl, že byly schváleny nové povinnosti pro potravní řetězce. Ještě, že jsem jako člověk na vrcholu toho řetězce. Přesto netuším zda se zákon týká i mě. Mimo to dodržování zákona bude kontrolovat Potravinářská a zemědělská komora. Což znamená, že Potravinářská a zemědělská inspekce bude od zítřka zřejmě hájit zájmy výrobců potravin.

Komická opereta kolem Ministerstva spravedlnosti graduje za usilovné podpory médií. Ministryně Válková fňuká, jak jí zradil její bývalý žák a podstata problému všem redaktorům uniká. Takže hlídací náramky pro domácí vězení jsou stále v nedohlednu. Předem vybraná firma zase nedostane svůj kšeft. Problém bude asi v tom, že s každým novým ministrem se mění ta předem vybraná firma.

Jediné, co mě utěšuje, že v tom panoptiku nejsme sami.

Evropská unie usilovně vymýšlí, jak kupovat zemní plyn dráž než teď od Putina. Zatímco ten dělá všechno pro to, aby ho mohl prodávat levněji Číně.

Když se Obama rozhodl využít příležitosti, jak vytlačit ruskou flotilu ze Středozemního moře (základna v Syrském Tartu) jistě netušil, co dokáže ISIL. Naštěstí pochopil, že Islámský stát v Iráku a Levantě, fakt není to pravé ořechové. Takže mu nezbývá, než jednat s úhlavním nepřítelem Iránem. S vyháněním čerta ďáblem má ovšem americká administrativa zkušenosti od éry George Johna Walkera Busche. Jenže jak se smířit s následky, že Tony?

Porošenkovi vůbec nezávidím sice vykopl ministra zahraničních věcí. Který v přímém přenosu nazval ruského prezidenta čur..., ale fakt netuším, jak hodlá smířit ukrajinské nacionalisty na západě s těmi ruskými na východě. Zvláště tváří v tvář s těmi stovkami mrtvých.

Nakonec můžu být šťastný, že žiju v té naší, jen lehce zasmrádlé kotlině, nebo ne?